Asijská medicína
Klasická medicína dnes prožívá krizi nedůvěry. Lékaři zpytují srdce i svědomí způsobem, o němž se veřejnost málo dozvídá, protože se
publikuje jen zřídka v lékařských časopisech a ještě řidčeji v laické
literatuře. Vzrůstá rovněž nespokojenost pacientů. Při průzkumech veřejného
mínění v dřívějších letech získávali lékaři nejvyšší místa
v anketách popularity. Povolání lékaře patřilo mezi nejoblíbenější
a téměř 90% dotazovaných bylo se svým lékařem spokojeno. Avšak průzkum
uskutečněný v roce 1980 ve Velké Británii, ukázal pokles popularity a
důvěry v lékaře během jednoho roku z více než 50% , až dokonce
pod 40%.
O přírodní terapii se v současnosti projevuje nebývalý zájem.O
netradiční medicíně, se dříve jen zmiňovalo na okrajích různých článků.
V posledních dvaceti letech však nastala změna. Televizní, rozhlasové
a jiné programy přinášejí množství informací o přírodním léčení,
homeopatii, herbalismu,osteopatii a chiropraxi, hypnoterapii, léčení
akupunkturou, jógou, aromatoterapii atd., a nejde již o pouhé
lehkovážné poznámky jako dříve.Přírodní léčitelé prožívají období
zázračného vzkříšení své profese. Některé z technik, o nichž v 60.letech
nebylo vůbec slyšet, se nyní stávají ve většině rodin běžným pojmem.
Ovšem ještě před dvaceti lety neexistovaly vážné poznámky o tom , že
lékařská věda systematicky vyhrává bitvu proti nemocem. Diagnostické
metody byly na postupu, a tak se do jisté míry podařilo vypořádat s epidemiemi.
S objevem sulfonamidů, penicilínu a ostatních antibiotik se zdálo, že
hrozba infekcí se stala minulostí. Zavedením kortizonu pro léčbu artritidy
a později derivátů ? steroidů, podávaných při léčbě dalších
chorobných stavů, slibovalo konečné vyhlazení degenerativních poruch.
Zavedením Salkovy a Sabinovy vakcíny začala nová etapa postupů v boji
proti nemocem, které přesto unikly, se dosáhlo pokroku v chirurgii a
anesteziologii. Co se tedy stalo s klasickou medicínou?V oblasti
degenerativních onemocnění se nedosáhlo očekávaných výsledků. Po letech
pokusů s deriváty kortizonu ? steroidy a dalšími protizánětlivými látkami
zůstává aspirin nejlepším a nejbezpečnějším lékem pro léčbu chronické
artritidy. A to je pouze jedna z mnoha častých onemocnění, u něhož
moderní léky selhaly. A tak se opět začali objevovat dříve nazývaní
mastičkáři.Velkou ránu pak dostala klasická medicína s objevem, že
tzv.akupunktura prý opravdu funguje.
Dříve, než se začnu zabývat jednotlivými metodami léčení, musím zdůraznit
jednu důležitou věc. Lidé, kteří se z určitého hlediska rozhodli
vyzkoušet přírodní terapii, se snaží zjistit, jaká metoda je vhodná pro
jejich konkrétní příznak nebo postižení.Tento přístup však považuje většina
terapeutů za nevhodný. Jelikož podle nich lze příznaky považovat pouze za
určité vodítko ke skutečné podstatě nemoci.
Asijská terapie
Do této oblasti spadá akupunktura, metoda shiatsu a akupresura, masáže,
fyzioterapie/ léčba přírodními bylinami a jiné. Některé z nich
jsou léčebné postupy sdílející základní víru, že životní síla vysílá
a rozděluje energii po celém těle systémem neviditelných drah neboli meridiánů.(viz
obr.1.) Za normálních okolností u zdravého člověka proudí životní síla
čchi, rovnoměrně, přičemž udržuje rovnováhu mezi jangem a
jinem. Pokud začne některá z nich převažovat, může dojít k onemocnění.
Pro účely léčení je nutno diagnostikovat povahu vzniklé nerovnováhy a určit
meridiány, které vyžadují pozornost. U akupunktury se rovnováha obnovuje vpíchnutím
tenounkých jehel do kůže. Někdy také doktor využije k podnícení
energie tzv. moxaci.
Při tomto léčení se na místo aplikuje teplo z hořící rostliny.(více
viz.níže ).Při akupresuře jehlu nahrazuje bříško prstu nebo kloub. Body
jsou stejné jako při akupunktuře. Někdy lze slyšet o této metodě pod jiným
názvem: G-Jo nebo Jin Shin Do.
Co je akupunktura? Zabývá se duševními a citovými stavy lidí, značnou
pozornost věnuje výživě. Používá při léčení nejen jehly, ale i tlak
prstů, či teplo v podobě tzv. moxace. Nyní se používají
lasery aj. Je tedy mnoho způsobů, jak nakládat s energií čchi.
Joe Goodman
Slova akupunktura pochází z latinských slov acus ( jehla ) a punctura
( píchnutí ). Je to technika, při níž se používá jehla k propíchnutí
kůže v určitých bodech s cílem obnovit rovnováhu energie čchi,
která je podle akupunkturistů nezbytná pro zdraví.
Počátky akupunktury se ztrácejí v nedohlednu. Na rozdíl od téměř
všech forem přírodní medicíny se nezjistilo, že by ji používaly dávné
kmeny. Je však pravděpodobné, že počátky měla v běžných společenstvích.
Bylo to škrábání pokožky, což byl proces,založený zřejmě na principu
úlevy od svědění. Ať už je tok jak chce, bylo zjištěno, že v Číně
se používala již od 5000 př.n .l. . Stále existují lékařské učebnice z 6.století
př.n.l., které se jí zabývají.Čína však byla odloučena od světa, a tak
se s ní Evropané seznámili až v 17.století. Ovšem i poté byla
používána za pouhou zajímavost.Až v r.1823 přišla její chvíle.Poté,
kdy pomáhala ke zmírnění bolesti při artritidě, se přišlo na to, že je
to opravdu účinná metoda. Dokázalo to i pojednání v časopise z r.1939.
Až koncem 50. letech se začala veřejnost o tom dozvídat. A od 60. let se začala
rozvíjet. Nedávným objevem je anestézie pomocí akupunktury, nebo-li utišení
bolesti. To pak se akupunktura stala opravdu běžnou součástí života.
Postup
Na začátek se doktor pacienta ptá na všechno možné, aby získal
informace o jeho zdraví v rodině apod. Poté si ho pozorně prohlédne.
Zkoumá barvu a strukturu pokožky, lesk nebo bezvýraznost očí, dech, jak
chodí a dokonce i mluvu. To vše potřebuje,aby si mohl udělat první dojem o
základní diagnóze. Po té přichází běžná tělesná prohlídka-srdeční
rytmus, dýchání aj.
Akupunkturista kontroluje pulsy zcela odlišnou metodou, než používá běžný
lékař. Kontrola probíhá mnohem déle, protože zde existuje tzv. dvanáct
pulsů ? pro každou dráhu jeden, který se spojuje s životně důležitým
orgánem, ten ho však neovládá. Pulsy poskytují akupunkturistovi informace o
meridiánech, které potřebují obnovit svoji energetickou rovnováhu, a o tom,
zda je na vzestupu energie jang nebo jin. Jin má schopnost uklidňovat a
roztahovat a považuje se za záporný princip. Naopak jang má sklon
povzbuzovat a stahovat, tudíž je nazýván kladným principem.
Jehly jsou velmi tenké a vůbec se nepodobají jehlám hypodermickým. U některých
bodů (nebo u některých lidí ), pokud pacient zavře oči, nemusí vpich vůbec
vnímat. Jiné body jsou ovšem citlivější. Někdo dokonce říká, že by se
měl pociťovat lehce vpich, neboť tak se pozná, jestli jehla zasáhla cíl.
Pokud však pacient nějakou bolest pociťuje, je určitě slabší než píchnutí
špendlíkem. Vpich je vnímán pouze jako proniknutí pokožkou a ani zatlačení
jehly nebolí, dokud nenarazí na překážku. Další zajímavostí je to,že
body nemají žádnou souvislost s příznaky,například při bolesti
hlavy se jehla zavádí do nohy, ale to vše souvisí s meridiány. Nebo při
potíží s ledvinami se jehla zavádí do ucha (viz obr.2). Podle polohy
zvoleného bodu se jehly mohou vpíchnout svisle, téměř vodorovně nebo šikmo.
Někdy pouze proniknou pokožkou do hloubky 2 až 3 cm, nebo více.
Akupunkturista přivolá energii tím, že jehlou pomalu otáčí, nebo ji i
vytahuje a zatlačuje. Zkušení akupunkturisté zavádějí mezi jehly slabý
elektrický proud, což jim umožní se obejít bez manipulace s jehlou a zároveň
mohou přesněji regulovat potřebný proud energie. Doba po kterou jsou jehly
ponechány v těle, závisí na jejich účinku. Teoretický účinek lze
zjistit podle pulsu pacienta, v praxi se pak řídí zkušeností. Obvykle
léčba trvá 20 minut až hodinu.
Pozor! Někteří pacienti cítí pocit povzbuzení, jiní naopak jsou ospalí
a zesláblí. Tyto účinky se však objevují pouze na počátku léčby a později
zmizí. Jak to tedy akupunkturisté vysvětlí? Příznaky odrážejí boj
obranných mechanismů těla proti silám způsobující nemoc. Když dorazí
pomoc, čili jehla, je zhoršení příznaků důkazem toho, že posílená
obrana těla konečně získává převahu a po jejím vítězství příznaky
zmizí.
Při jakých problémech je tedy akupunktura vhodná?
Akupunkturisté jsou přesvědčeny, že mohou pomoci s problémy, jako
jsou: Onemocnění dýchacích cest ( nachlazení, sinusitida, akutní zánět
mandlí, akutní bronchitida,bronchiální astma ), oční onemocnění
( zánět spojivek, myopie, nekomplikovaný katarakt ), onemocnění ústní
dutiny ( bolest zubů, zánět dásní, akutní a chronická faryngitida
), onemocnění zažívací ústrojí (kolitida, křeče jícnu, hyperacitida,
vřed dvanácterníku, bacilární úplavice, zácpa, průjem, paralytický
ileus ), poruchy nervového systému ( bolest hlavy, migréna, bolest
trojklaného nervu, periferní neuropatie,Ménierova choroba, porucha
funkce močového měchýře ), onemocnění kostí a svalů ( bolest v bederní
oblasti zad, ischias, osteoartritida, ztuhlé rameno).
Ovšem stejně většinou tvrdí, že nemocných přichází se směsí příznaků,
které západní medicína léčí odděleně, tzn.,že jeden odborník může být
povolán k tomuto, druhý zase k tomuhle. Proto neradi vidí seznamy
co může, nebo nemůžou vyléčit.
Technika moxace:
Je to jakýsi doplněk léčby s jehlami.Používá se zde hořící
papír, který sálá teplo. Rolička papíru se naplní moxou ( Artemis
vulgaris, nebo-li pelyněk čistý ), přiloží se k jehle zavedené do těla
a zapálí. Zde je cílem vyčist kanál a posilovat proudění energie tělem.




.jpg)


.png)


.jpg)

.jpg)


.png)