Asijská medicína

 Klasická medicína dnes prožívá krizi nedůvěry. Lékaři zpytují srdce  i svědomí způsobem, o němž se veřejnost málo dozvídá, protože se 
publikuje jen zřídka v lékařských časopisech a ještě řidčeji v laické 
literatuře. Vzrůstá rovněž nespokojenost pacientů. Při průzkumech veřejného 
mínění v dřívějších letech získávali lékaři nejvyšší místa 
v anketách popularity. Povolání lékaře patřilo mezi nejoblíbenější 
a téměř 90% dotazovaných bylo se svým lékařem spokojeno. Avšak průzkum 
uskutečněný v roce 1980 ve Velké Británii, ukázal pokles popularity a 
důvěry v lékaře během jednoho roku z více než 50% , až dokonce 
pod 40%.

O přírodní terapii se v současnosti projevuje nebývalý zájem.O 
netradiční medicíně, se dříve jen zmiňovalo na okrajích různých článků. 
V posledních dvaceti letech však nastala změna. Televizní, rozhlasové 
a jiné programy přinášejí množství informací o přírodním léčení, 
homeopatii, herbalismu,osteopatii a chiropraxi, hypnoterapii, léčení 
akupunkturou, jógou, aromatoterapii atd., a nejde již o pouhé 
lehkovážné poznámky jako dříve.Přírodní léčitelé prožívají období 
zázračného vzkříšení své profese. Některé z technik, o nichž v 60.letech 
nebylo vůbec slyšet, se nyní stávají ve většině rodin běžným pojmem.

Ovšem ještě před dvaceti lety neexistovaly vážné poznámky o tom , že 
lékařská věda systematicky vyhrává bitvu proti nemocem. Diagnostické 
metody byly na postupu, a tak se do jisté míry podařilo vypořádat s epidemiemi. 
S objevem sulfonamidů, penicilínu a ostatních antibiotik se zdálo, že 
hrozba infekcí se stala minulostí. Zavedením kortizonu pro léčbu artritidy 
a později derivátů ? steroidů, podávaných při léčbě dalších 
chorobných stavů, slibovalo konečné vyhlazení degenerativních poruch. 
Zavedením Salkovy a Sabinovy vakcíny začala nová etapa postupů v boji 
proti nemocem, které přesto unikly, se dosáhlo pokroku v chirurgii a 
anesteziologii. Co se tedy stalo s klasickou medicínou?V oblasti 
degenerativních onemocnění se nedosáhlo očekávaných výsledků. Po letech 
pokusů s deriváty kortizonu ? steroidy a dalšími protizánětlivými látkami 
zůstává aspirin nejlepším a nejbezpečnějším lékem pro léčbu chronické 
artritidy. A to je pouze jedna z mnoha častých onemocnění, u něhož 
moderní léky selhaly. A tak se opět začali objevovat dříve nazývaní 
mastičkáři.Velkou ránu pak dostala klasická medicína s objevem, že 
tzv.akupunktura prý opravdu funguje.

Dříve, než se začnu zabývat jednotlivými metodami léčení, musím zdůraznit 
jednu důležitou věc. Lidé, kteří se z určitého hlediska rozhodli 
vyzkoušet přírodní terapii, se snaží zjistit, jaká metoda je vhodná pro 
jejich konkrétní příznak nebo postižení.Tento přístup však považuje většina 
terapeutů za nevhodný. Jelikož podle nich lze příznaky považovat pouze za 
určité vodítko ke skutečné podstatě nemoci.

Asijská terapie

Do této oblasti spadá akupunktura, metoda shiatsu a akupresura, masáže,

fyzioterapie/ léčba přírodními bylinami a jiné. Některé z nich 
jsou léčebné postupy sdílející základní víru, že životní síla vysílá 
a rozděluje energii po celém těle systémem neviditelných drah neboli meridiánů.(viz 
obr.1.) Za normálních okolností u zdravého člověka proudí životní síla 
čchi, rovnoměrně, přičemž udržuje rovnováhu mezi jangem a 
jinem. Pokud začne některá z nich převažovat, může dojít k onemocnění. 
Pro účely léčení je nutno diagnostikovat povahu vzniklé nerovnováhy a určit 
meridiány, které vyžadují pozornost. U akupunktury se rovnováha obnovuje vpíchnutím 
tenounkých jehel do kůže. Někdy také doktor využije k podnícení 
energie tzv. moxaci.

Při tomto léčení se na místo aplikuje teplo z hořící rostliny.(více 
viz.níže ).Při akupresuře jehlu nahrazuje bříško prstu nebo kloub. Body 
jsou stejné jako při akupunktuře. Někdy lze slyšet o této metodě pod jiným 
názvem: G-Jo nebo Jin Shin Do.

 1.Akupunktura

Co je akupunktura? Zabývá se duševními a citovými stavy lidí, značnou 
pozornost věnuje výživě. Používá při léčení nejen jehly, ale i tlak 
prstů, či teplo v podobě tzv. moxace. Nyní se používají 
lasery aj. Je tedy mnoho způsobů, jak nakládat s energií čchi.

Joe Goodman

Slova akupunktura pochází z latinských slov acus ( jehla ) a punctura 
( píchnutí ). Je to technika, při níž se používá jehla k propíchnutí 
kůže v určitých bodech s cílem obnovit rovnováhu energie čchi, 
která je podle akupunkturistů nezbytná pro zdraví.

Počátky akupunktury se ztrácejí v nedohlednu. Na rozdíl od téměř 
všech forem přírodní medicíny se nezjistilo, že by ji používaly dávné 
kmeny. Je však pravděpodobné, že počátky měla v běžných společenstvích. 
Bylo to škrábání pokožky, což byl proces,založený zřejmě na principu 
úlevy od svědění. Ať už je tok jak chce, bylo zjištěno, že v Číně 
se používala již od 5000 př.n .l. . Stále existují lékařské učebnice z 6.století 
př.n.l., které se jí zabývají.Čína však byla odloučena od světa, a tak 
se s ní Evropané seznámili až v 17.století. Ovšem i poté byla 
používána za pouhou zajímavost.Až v r.1823 přišla její chvíle.Poté, 
kdy pomáhala ke zmírnění bolesti při artritidě, se přišlo na to, že je 
to opravdu účinná metoda. Dokázalo to i pojednání v časopise z r.1939. 
Až koncem 50. letech se začala veřejnost o tom dozvídat. A od 60. let se začala 
rozvíjet. Nedávným objevem je anestézie pomocí akupunktury, nebo-li utišení 
bolesti. To pak se akupunktura stala opravdu běžnou součástí života.

Postup

Na začátek se doktor pacienta ptá na všechno možné, aby získal 
informace o jeho zdraví v rodině apod. Poté si ho pozorně prohlédne. 
Zkoumá barvu a strukturu pokožky, lesk nebo bezvýraznost očí, dech, jak 
chodí a dokonce i mluvu. To vše potřebuje,aby si mohl udělat první dojem o 
základní diagnóze. Po té přichází běžná tělesná prohlídka-srdeční 
rytmus, dýchání aj.

Akupunkturista kontroluje pulsy zcela odlišnou metodou, než používá běžný 
lékař. Kontrola probíhá mnohem déle, protože zde existuje tzv. dvanáct 
pulsů ? pro každou dráhu jeden, který se spojuje s životně důležitým 
orgánem, ten ho však neovládá. Pulsy poskytují akupunkturistovi informace o 
meridiánech, které potřebují obnovit svoji energetickou rovnováhu, a o tom, 
zda je na vzestupu energie jang nebo jin. Jin má schopnost uklidňovat a 
roztahovat a považuje se za záporný princip. Naopak jang má sklon 
povzbuzovat a stahovat, tudíž je nazýván kladným principem.

Jehly jsou velmi tenké a vůbec se nepodobají jehlám hypodermickým. U některých 
bodů (nebo u některých lidí ), pokud pacient zavře oči, nemusí vpich vůbec 
vnímat. Jiné body jsou ovšem citlivější. Někdo dokonce říká, že by se 
měl pociťovat lehce vpich, neboť tak se pozná, jestli jehla zasáhla cíl. 
Pokud však pacient nějakou bolest pociťuje, je určitě slabší než píchnutí 
špendlíkem. Vpich je vnímán pouze jako proniknutí pokožkou a ani zatlačení 
jehly nebolí, dokud nenarazí na překážku. Další zajímavostí je to,že 
body nemají žádnou souvislost s příznaky,například při bolesti 
hlavy se jehla zavádí do nohy, ale to vše souvisí s meridiány. Nebo při 
potíží s ledvinami se jehla zavádí do ucha (viz obr.2). Podle polohy 
zvoleného bodu se jehly mohou vpíchnout svisle, téměř vodorovně nebo šikmo.

Někdy pouze proniknou pokožkou do hloubky 2 až 3 cm, nebo více. 
Akupunkturista přivolá energii tím, že jehlou pomalu otáčí, nebo ji i 
vytahuje a zatlačuje. Zkušení akupunkturisté zavádějí mezi jehly slabý 
elektrický proud, což jim umožní se obejít bez manipulace s jehlou a zároveň 
mohou přesněji regulovat potřebný proud energie. Doba po kterou jsou jehly 
ponechány v těle, závisí na jejich účinku. Teoretický účinek lze 
zjistit podle pulsu pacienta, v praxi se pak řídí zkušeností. Obvykle 
léčba trvá 20 minut až hodinu.

Pozor! Někteří pacienti cítí pocit povzbuzení, jiní naopak jsou ospalí 
a zesláblí. Tyto účinky se však objevují pouze na počátku léčby a později 
zmizí. Jak to tedy akupunkturisté vysvětlí? Příznaky odrážejí boj 
obranných mechanismů těla proti silám způsobující nemoc. Když dorazí 
pomoc, čili jehla, je zhoršení příznaků důkazem toho, že posílená 
obrana těla konečně získává převahu a po jejím vítězství příznaky 
zmizí.

Při jakých problémech je tedy akupunktura vhodná?

Akupunkturisté jsou přesvědčeny, že mohou pomoci s problémy, jako 
jsou: Onemocnění dýchacích cest ( nachlazení, sinusitida, akutní zánět 
mandlí, akutní bronchitida,bronchiální astma ), oční onemocnění 
( zánět spojivek, myopie, nekomplikovaný katarakt ), onemocnění ústní 
dutiny ( bolest zubů, zánět dásní, akutní a chronická faryngitida 
), onemocnění zažívací ústrojí (kolitida, křeče jícnu, hyperacitida, 
vřed dvanácterníku, bacilární úplavice, zácpa, průjem, paralytický 
ileus ), poruchy nervového systému ( bolest hlavy, migréna, bolest 
trojklaného nervu, periferní neuropatie,Ménierova choroba, porucha 
funkce močového měchýře ), onemocnění kostí a svalů ( bolest v bederní 
oblasti zad, ischias, osteoartritida, ztuhlé rameno).

Ovšem stejně většinou tvrdí, že nemocných přichází se směsí příznaků, 
které západní medicína léčí odděleně, tzn.,že jeden odborník může být 
povolán k tomuto, druhý zase k tomuhle. Proto neradi vidí seznamy 
co může, nebo nemůžou vyléčit.

Technika moxace:

Je to jakýsi doplněk léčby s jehlami.Používá se zde hořící 
papír, který sálá teplo. Rolička papíru se naplní moxou ( Artemis 
vulgaris, nebo-li pelyněk čistý ), přiloží se k jehle zavedené do těla 
a zapálí. Zde je cílem vyčist kanál a posilovat proudění energie tělem.